Zdenka Horčicová

Když Peter Brook roku 1981 v divadle Bouffes du Nord pracoval na Tragédii Carmen, pověřil svého asistenta – muzikologa, spisovatele a operního režiséra Michela Rostaina – vedením deníku zkoušek. Rostain v něm den po dni zaznamenával průběh zkoušení se všemi jeho úspěchy i problémy. Výslednou podobu deníku zkoušek pak předal Brookovi. V roce 2013 tento Deník zkoušek Tragédie Carmen vyšel spolu s předmluvou překladatele Jiřího Adámka a doslovem Jany Pilátové v Nakladatelství AMU a dává nám tak možnost nahlédnout nejen „přes rameno“ slavného režiséra. 

... slýchám pořád dokola rýpance ohledně svého studijního oboru, jako by jeho zaměření přímo nevyplývalo z názvu.

Písničky, koledy v klasickém podání i rapované, civilní příběh rámující tradiční vánoční vyprá - vění o narození Ježíše v trochu netradičním kabátě. A především přístup k herectví, jaké v DISKu obvykle nevídáme. Toho všeho se vám dostane na představení V půlnoční hodinu. 

Jako každý akademický rok i letos představuje časopis Hybris jednu katedru DAMU prostřednictvím série rozhovorů se studenty, absolventy a pedagogy. Po Katedře činoherního divadla, Katedře alternativního a loutkového divadla, Katedře scénografie a Katedře produkce přišla řada na Katedru autorské tvorby a pedagogiky. V první části seriálu jsme si o studiu na KATaP povídali se čtyřmi studenty: Terezou Causidisovou, Maryanou Kozak, Zuzanou Pitterovou a Pavlem Zajíčkem.

Žijeme v době virtuální. Velká část naší existence se realizuje v prostředí multimédií a sociálních sítí. Anonymita internetu nám umožňuje skrýt se za různé přezdívky, nicky a pseudonymy. 

Ohlédnout se za unikátní výstavou společného projektu Akademie múzických umění v Praze a Vysoké školy uměleckoprůmyslové Vystřelený šrapnel uklidní pozorovatele jsme mohli do 27. dubna v Galerii AMU. Pod názvem Ztracená výstava se tu prezentovala vybraná díla projektu, který se uskutečnil na přelomu září a října roku 2013 v pekingské galerii China Czech Contemporary a kladl si za cíl představit trendy českého uměleckého školství. Neobešlo se to však bez komplikací. Navzdory vynaloženému úsilí se nepodařilo dovezená umělecká díla dostat přes čínský celní úřad. Exponáty, kterými se měli naši umělci prezentovat, zůstaly ležet v celních skladech, odkud po skončení výstavy putovaly nevystavené zpět do vlasti. V duchu původního konceptu však studenti a pedagogové na místě připravili výstavu náhradní; pracovali především s nalezenými materiály, videoprojekcemi a digitální fotografií. Její úspěch předčil očekávání.

Mám jednu výjimečnou vlastnost - naprosto neomylně přitahuji naštvané lidi. Můžete se vsadit, že jestli se někde libovolně na území hlavního města vyskytuje alespoň jeden člověk, který má neutuchající potřebu vynadat někomu, kdo za nic nemůže, narazí na mě.

Studenti Katedry alternativního a loutkového divadla se snaží pod režijním vedením Janka Lesáka hledat základní otázku života, vesmíru a vůbec k odpovědi 42. Po vizuální stránce velmi zajímavá parafráze slavné trilogie v pěti dílech od Douglase Adamse měla premiéru 1. listopadu loňského roku. Bohaté scénické efekty však odvedly tvůrce od důsledného vedení děje a charakterové kresby postav. Na Stopaře se tak sice krásně kouká, scénografie je opravdu velmi bohatá, ale na úkor ostatních složek inscenace.

Už zase TA proklatá situace: týden před premiérou. Všichni jsou nervózní, všichni jsou vyčerpaní. Všichni se hádají, křičí, třískají dveřmi, házejí věcmi. Jsou sprostí, jsou uražení. A pak se usmiřují. 

Začíná léto. Období, které svádí k dovádění, hrám, záletům a změnám. Vždyť kdy jindy máme šanci změnit svůj život než právě pod hřejivými slunečními paprsky žehnajícími našim mnohdy nejistým krokům. Končí léto. Většina našich přání zůstává nevyplněná, hry se dohrály, letní lásky zalétly zpět do svých hnízd a změnám odzvonilo. Všechno je zase tak jako dřív. I my jsme stejní, jen o něco zoufalejší.