České divadlo se někdy zdá vyprahlé, a proto zcela oprávněně vzhlíží k německému divadelnímu nebi. A ona hutná mračna divadelní „sturm“ nakonec přeci přicházejí i k nám. Zatím jde však jen o povrchní přeháňku. Značně se nám tu porůznu blýská a blyští (tu na jednom, tu na druhém břehu řeky), ale hromobití k nám ještě nedolehlo (ani do divadel blíže na východ). A tak sledujme ony estetizované záblesky a počítejme spolu, dokud nám tu stejně nezahřmí i obsah. Jedna, dva, tři...