Krásná mladá dívka se zamiluje
do poněkud opotřebovaného
staršího muže. Kráska a zvíře -
jak typické. Společně natočí pro
webové stránky jistého časopisu
sérii videí o jejich soužití, v nichž
se primárně zaobírají svými
intimními chvilkami. Onen
archetypálně nesourodý pár si
pak řekne své ano, pochopitelně
za přítomnosti mnoha kamer,
vystoupí v několika pořadech
a napíše o tom všem knihu.
Po dvou letech mediálních
i soukromých radovánek dvojice
oznámí rozvod. V přímém
přenosu silvestrovského pořadu
jedné menší televize - kde
jinde také podepisovat dohodu
o finančním vyrovnání, že?!
Relativně běžný příběh bulvárem
zprofanovaného vztahu,
chtělo by se říci. Ale co když
je ta dívka vcelku inteligentní
psycholožka a ten stařík kdysi
poměrně schopný novinář?
Co když časopis, který stál
u zrodu jejich manželství
a pravidelně informoval o jeho
průběhu, není SuperSpy?
Zdá se, že se stejnou lehkostí,
s jakou dělíme umění na vyšší
a pokleslé, měli bychom odlišovat
vyšší a pokleslý bulvár.
Jenže je to vůbec možné? Nikoli!
Bulvár byl, je a bude vždycky
jen bulvár. Proč tedy v době,
kdy někdejší Zlatá slavice
svádí z paluby svého hausbótu
neúnavné bitvy s českými
novináři, mají i seriózní média
potřebu hlásat novinky z ložnice
manželů X? A co víc - proč
vcelku vzdělaní lidé po takových
novinkách stále prahnou?
Člověk je zkrátka tvor zvědavý
a ač nad bulvárem pohoršeně
kroutí hlavou, bude kroutit dál...
Špatná zpráva pro Helenu!