Milý čtenáři,
držíš v rukou časopis Hybris, který jsme v zimě oblékli do nového kabátku. Jedním z důvodů našeho počínání byl také návrat k názvu časopisu a připomenutí si, co vlastně znamená. Ačkoliv jsi nepochybně jakožto příznivec nebo přímo člen divadelní obce s tímto termínem obeznámen, dovol mi ho znovu krátce vzkřísit. Slovo pochází z řečtiny a překládané obvykle jako „zpupnost“ označuje pyšné, arogantní chování, vyzývavé a vzpurné, zpěčující se určitému řádu. V původním smyslu řecké tragédie pojmenovává jednání člověka, který se rouhá a nutně tak vyvolá hněv a pomstu bohů. Hybris se dopouští Oidipús, když vzdoruje svému předpovězenému osudu, Kreón, když zakáže pohřbít mrtvého Polyneika, a podle britského historika Iana Kershawa také například Adolf Hitler, když přebírá do svých rukou vládu nad životem a smrtí miliónů lidí. Termín je to tedy, jak vidíš, poměrně široký. Pro nás znamená především výzvu nebát se být drzý a formulovat veřejně své názory. Jak jsme během pár měsíců v redakci zjistili, je těžké být zpupný, když píšete do časopisu podléhajícího školnímu grantu a bdí nad vámi svrchovaná katederní cenzura. Přesto doufáme, že se nám pro tebe, čtenáři, podařilo zachytit několik myšlenek týkajících se nedávných událostí jak z prostor DAMU, tak ze širšího okolí.
Leitmotivem pro nás při skládání tohoto čísla byla současná společensko-politická situace našich polských sousedů, která je už od roku 2015 značně vyhrocená, a to také na divadelní půdě. Proto nalezneš na následujících stránkách kromě reflexe festivalu Boska komedia také dopis od studentky divadelní režie na varšavské akademii, kterou jsme požádali, aby se s tebou podělila o své dojmy z atmosféry polského divadelního prostředí posledních let. Přinášíme ti nahlédnutí do kultury německé, britské a v neposlední řadě také ostravské (no ano, přiznejme si, že pro nás Pražáky je Ostrava svět vzdálený), zkoumáme médium divadla a filmu a polemizujeme s fundamentálním textem české divadelní teorie. A to vše a ještě o něco víc v novém černobílém kabátku, trochu zpupnějším, než byl ten předchozí. Doufáme, že ti bude dobře sedět!
Toto číslo bychom rádi věnovali jednomu kolegovi, který před několika lety na hodině interpretačního semináře v prvním ročníku prohlásil, že Stanislavskij je zombie. Jeho neohroženost je nám dodnes vzorem.
Přeji ti, milý čtenáři, inspirativní čtení a odvahu vzdorovat tlakům, které tu vždycky byly a vždycky budou. Koneckonců, co by to bylo za svět bez pomsty bohů.
Eliška Raiterová,šéfredaktorka