Karolína Krajčová

Divadelní soubor Spektákl působí v Praze ve Studiu Švandova divadla a skládá se ze studentů a z čerstvých absolventů DAMU a JAMU. Tvůrci se soustředí na nové interpretace české i zahraniční klasiky, nahlíží na ni optikou dnešní doby, a proto často vytváří vlastní adaptace známých knižních titulů. Do jejich dramaturgické linie tak vedle Fausta (premiéra 29. 10. 2016), Zmoudření Dona Quijota (25. 10. 2014) a inscenace Maryšo! Evo! Dom!(12. 1. 2015) zapadá i Kronika ohlášené smrti Gabriela Garcií Marquéze, která měla premiéru 4. 3. 2017 ve Studiu Švandova divadla pod režijně-dramaturgickým vedením Jana Holce a Davida Košťáka. Kronika ohlášené smrti je přitom výjimečná tím, že titul nebyl dosud na českých jevištích inscenovaný.

Chtěli jsme ještě. Bouchali jsme vidličkami do stolu, klepali jsme lžícemi o prázdné misky, měli jsme hlad. Chtěli jsme ještě větší virvál, ještě větší brajgl. Otáčeli jsme knoflíkem na televizi, až nás v uších řezal křik naštvaných chlápků. Chtěli jsme ještě víc hudby z rádia, chtěli jsme beaty, chtěli jsme rock. Chtěli jsme mít na vyzáblých rukou svaly. Naše kosti byly jako ptačí, duté a lehké, a my chtěli, aby byly hustší, těžší. Byli jsme šest natahujících se rukou, šest dupajících nohou; byli jsme bratři, kluci, tři malí králové, věčně se dohadující o to, kdo je větší.“ 

Absolventský ročník Katedry alternativního divadla DAMU ve svém představení Skončí to ústa čerpá z experimentální poezie šedesátých let, a to ze dvou sborníků, Experimentální poezie a Vrh kostek. Obě dvě knihy redigovali a z velké části také přeložili Josef Hiršal s Bohumilou Grögerovou. Tato poezie se vymezuje proti tradiční interpretaci básní, odvrací se od příběhu, snaží se vytrhnout věty ze souvislostí, slova z řádků, osamostatňuje písmena. Slovo se v básni stává materiálem, jenž skýtá nespočet nových možností - může se proměnit v matematický vzorec, ve vizuální obraz, může se stát jen uhrančivým zvukem, který si čtenář ve své hlavě přehrává. Je to poezie hledání nového tvaru, nových kvalit textu, a to především výtvarných a rytmických.