Hana Baroňová

Její občanské jméno je Markéta Kočvarová, ale lidi z profese ji znají spíše jako Markétu Schartovou. Příjmení převzala od svého nevlastního otce Scharta, který byl zkušený divadelník. Šestnáct let byla v angažmá ve Středočeském loutkovém divadle na Kladně, dvacet let působila v Naivním divadle v Liberci nejdřív jako herečka, posléze jako režisérka a umělecká šéfka. Od roku 1990 vyučuje na katedře alternativního a loutkového divadla hereckou a inscenační tvorbu, přičemž v letech 1992 - 2000 byla studijní proděkankou a v letech 2001 - 2006 děkankou DAMU. 

„Horší než špatná inscenace je špatná pověst inscenace.“

„Život je jako jízda vlakem. Když se díváte před sebe do dáli, vidíte, kolik toho máte ještě před sebou a cítíte, že času je dost, ale pohled z okna do strany ukazuje pravý opak.“

V zimním semestru jsem se zúčastnila workshopu japonského divadla kjógen, který probíhal na Katedře alternativního a loutkového divadla DAMU. Vedla jej Naoko Aoki, která vystudovala na Univerzitě Kejó v Japonsku. Tématem její magisterské diplomové práce bylo myšlení v českém loutkovém divadle. Od října 2007 je studentkou na KALDu, kde píše disertační práci s názvem Struktura loutkového divadla a japonská estetika. V rámci této práce připravuje inscenaci zdramatizovaného románu Samuela Becketta Murphy, která by měla být vytvořena pomocí principů divadla kjógen, kterému se učila u rodiny Ókury v létě 2011. A tak účastníci workshopu dostali nabídku podílet se herecky na připravovaném díle.

Fotografie od svého vzniku vyvolala už mnoho sporů. Danielu Girardinovi a Christianu Pirkerovi, kurátorům výstavy Kontroverze, Právní a etická historie fotografie, kterou jsme mohli vidět v Rudolfinu, se podařilo ukázat některé z nich. Nešlo o to, hodnotit uměleckou kvalitu vystavených děl, ale spíše se zamyslet nad tím, jaký měla a mají společenský dopad. Na výstavě jsem se setkala se snímky, u kterých bylo hned jasné, jaký spor vzbudily. Ale nacházely se tam i takové, u kterých jsem to na první pohled neviděla. Proto byly k dispozici objasňující texty. Ty si každý návštěvník mohl vzít domů v podobě letáč-ků a udělat si tak svou vlastní knížečku fotografických kontroverzí.

Někdy je těžké rozeznat patos, který je režijním záměrem, od patosu vzniklým z neumětelství herců. 

Hravost a radost ze hry, to je inscenace Sherlock Holmes: Pes, kde si herci chtěli zařádit bez autority režiséra, a nutno povědět hned na začátku, že se jim to daří.

„Povolili jsme jim rifle a oni i přesto pořád nechodí.“ Tak hodnotí studentskou návštěvnost divadel mladá učitelka a ptá se:

Po studiu herectví (a ročním angažmá v oblastním divadle) a dramaturgie jsem se rozhodla pokračovat na katedře teorie a kritiky. Světe, div se, ano, baví mě studovat. Ohlasy hereckých kolegů a kamarádů na můj výběr byly rozdílné, společné měly jen to, že byly negativní. Od „no, fuj“, přes „to si děláš pr…“, až po gesto mé kamarádky, která z prstů udělala kříž a ustoupila ode mě o jeden krok.