Paříž se už po staletí prezentuje jako kulturní arbitr, který bezchybně rozlišuje mezi vysokým a nízkým uměním. Zajímavé na tom je, že dnes se k takovému přízvisku hrdě hlásí především střední pařížská vrstva, ačkoliv to byla právě ona, která se tolik bouřila proti impresionistickým čmáranicím nebo pytlový kostýmům Lugné-Pöeových inscenací. Nicméně s globální nadpro-dukcí děl je v současnosti nejpočetnější maloburžoazie marketingovým tahounem veškerého umění, a tak si nárokuje možnost takových verdiktů. A právě jí je ur-čené i několikaměsíční tažení Patrice Chéreaua po Paří-ži. Nabitý program, který se zjevně pokouší představit složitost autorovy osobnosti v kontextu jeho dosavadní tvorby, nabízí kromě mnohých seminářů a veřejných diskusí hlavně výstavu v Louvru a premiéru Fossovy hry Podzimní sen.