Idiot Fjodora Michajloviče Dostojevského je jedním z velkých světových románů, které každý touží mít přečtené, ale jen málokomu se podaří je také skutečně přečíst. Při troše nadsázky by se možná dalo říci, že mimo jiné právě to je příčinou diváckého úspěchu různých jeho dramatizací. Ty povětšinou okrájí hutné popisy a netrpělivému čtenáři více či méně čistě a jasně předloží základní příběh, aniž by musel věnovat víkendy zoufalé snaze o soustředěné čtení. V lepším případě však k této „osvětové“ funkci přistupuje i jistá autorská invence dramatizátora, v případě ideálním je pak taková invence tažným koněm celého počinu.