Ticho, tma. Pak blesk, hrom a pomalu se probouzejí čarodějnice: magnetofonové přehrávače. Staré kotoučové stroje na dlouhém stolu z praktikáblů jsou scénografií, rekvizitou i loutkou inscenace Thunder. Enter the three witches. režiséra Jakuba Maksymova – loutkou, nebo vodičem. Spolu s další nahrávací a přehrávací technikou pak představují základní režijně-scénografický prvek této Macbethovské variace v DISKu.

DAMU v prostorách DISKu hostila HAMU; proběhl další z večerů Nové generace. Tento projekt si klade za cíl být platformou pro začínající choreografy, tanečníky a mimy. Umožňuje publiku zhlédnout závěrečné výstupy studentů HAMU, jejichž některé prvky se pravděpodobně stanou esencí uměleckého vyjádření nové generace tvůrců.

Líná nálada letního odpoledne se zmocňuje mladých hrdinů, kteří ze samého nicnedělání najednou nevědí, co si mají se sebou počít. Pražský soubor BodyVoiceBand prostřednictvím milostných eskapád Shakespearova Večeru tříkrálového reflektuje proměny vztahů v moderním světě.

K vytvoření bakalářské inscenace s názvem Imelda inspirovala studentku Katedry nonverbálního divadla HAMU Michaelu Starou bývalá první dáma Filipín. Nejde však o žádnou biografii. Ve výsledné podobě projektu ze svérázné femme fatale Imeldy Marcosové zbyla kromě křestního jména pouze její neukojitelná záliba v botách. Každá to známe: je jedno, že nám botník praská ve švech a skříň přetéká oblečením; když uvidíme neodolatelně krásné lodičky, prostě je musíme mít.

Absolventská inscenace Běsi pojatá především jako generační výpověď studentů 4. ročníku herectví Katedry činoherního divadla DAMU se pokusila zpracovat téma člověka, který dokáže ovlivňovat životy lidí pouze esencí své přítomnosti. Snažila se tak prozkoumat duševní svět člověka, do něhož každý projektuje sám sebe.

Zmatky chovance Törlesse je první román rakouského spisovatele Roberta Musila. Příběh začíná příchodem mladého intelektuála ze zámožné rodiny Törlesse na elitní internát. Skrze jeho školní zážitky a zkušenosti popisuje autor problémy, se kterými se mnozí studenti ve školním prostředí potýkají. Šikana, zneužívání a objevování vlastní identity jsou jedny z hlavních témat Musilovy románové prvotiny.

Chcete si obout papuče, uvelebit se na koberci v babiččině bytě a vychutnávat si při tom horkou kávu? Toužíte strávit příjemnou hodinu a půl v domácké atmosféře a vzpomínat společně s herci na vaše babičky a období dětství? První absolventská inscenace studentů 4. ročníku KALD Barunka is leaving dokazuje, že to jde i bez zbytečného sentimentu a patosu. Nabízí ale něco víc než jen možnost zavzpomínat si?

Inscenace, kterou pro Studio Damúza upravil a zrežíroval Štěpán Gajdoš s dramaturgyní Annou Klimešovou, jako by slibovala, že nebude pouze Maryšou: jmenuje se Maryša LIVE. Název dává tušit záměr tvůrců, kterým patrně bylo hrát drama Mrštíků teď a tady, v jednom společném čase a prostoru pro diváky i postavy, tj. bez časoprostoru fikčního.

Obavy z inscenace Träumende Kollektive. Tastende Schafe (Staat 3) tvůrčího kolektivu Rimini Protokoll ve mně a mých spolužačkách ze Semináře současného německého divadla hlodaly už delší dobu. Děsilo nás totiž její německé znění (bez titulků!) a interaktivita, o níž se psalo v programu.

Možná nám připadá, že jsme v dnešní době schopní naprosto otevřeně přemýšlet a mluvit o sexualitě a iniciativa HateFree by nám mohla závidět naši bezbřehou akceptaci všech okolo nás… Kolik z toho jsme si ale prožili na vlastní kůži? Kolik jsme vychovali heterosexuálů, homosexuálů, bisexuálů nebo transgender lidí anebo s kolika z nich se opravdu známe? Před rokem se tehdy ještě druhý ročník herectví a třetí ročník režie-dramaturgie Katedry činoherního divadla rozhodl nad tématem dětství, sexuality a dospívání zamyslet prostřednictvím textu Franka Wedekinda Probuzení jara ve své bakalářské práci.

V minulém čísle Hybris představovala Anna Smrčková publikaci Klauzury FAMU 2016 a ocenila její snahu hodnotit klauzurní výstupy studentů Filmové a televizní fakulty z pohledu odborné veřejnosti. Stejným směrem v únoru vykročili i samotní studenti FAMU, když se své klauzurní práce rozhodli veřejně promítnout v holešovickém Bio Oku. V rámci komponovaného večera s pokorným názvem Filmečky zde představili pět krátkých dokumentárních filmů studenti Katedry dokumentární tvorby Lenka Benešová, Ondřej Šálek, Barbora Chalupová a Nikola Krutilová a student Katedry střihové skladby Jakub Jelínek.

Divadlo NoD zahájilo sezónu 2016/2017 s programovým cílem uvádět autorské inscenace, které se zabývají aktuálními tématy vycházejícími ze současného společenského dění. Dramaturgickou linii započala Kasha Jandáčková, absolventka režie Katedry alternativního a loutkového divadla pražské DAMU, autorskou inscenací Ve dne v noci. Režisérka v ní pracuje s autentickými dokumentárními materiály a vypráví příběhy skutečných obětí teroristických útoků, které ukazují, jak moc se náš život může změnit v pouhopouhé vteřině.

Divadlo NoD zahájilo sezónu 2016/2017 s programovým cílem uvádět autorské inscenace, které se zabývají aktuálními tématy vycházejícími ze současného společenského dění. Dramaturgickou linii započala Kasha Jandáčková, absolventka režie Katedry alternativního a loutkového divadla pražské DAMU, autorskou inscenací Ve dne v noci. Režisérka v ní pracuje s autentickými dokumentárními materiály a vypráví příběhy skutečných obětí teroristických útoků, které ukazují, jak moc se náš život může změnit v pouhopouhé vteřině.

Divadelní soubor Spektákl působí v Praze ve Studiu Švandova divadla a skládá se ze studentů a z čerstvých absolventů DAMU a JAMU. Tvůrci se soustředí na nové interpretace české i zahraniční klasiky, nahlíží na ni optikou dnešní doby, a proto často vytváří vlastní adaptace známých knižních titulů. Do jejich dramaturgické linie tak vedle Fausta (premiéra 29. 10. 2016), Zmoudření Dona Quijota (25. 10. 2014) a inscenace Maryšo! Evo! Dom!(12. 1. 2015) zapadá i Kronika ohlášené smrti Gabriela Garcií Marquéze, která měla premiéru 4. 3. 2017 ve Studiu Švandova divadla pod režijně-dramaturgickým vedením Jana Holce a Davida Košťáka. Kronika ohlášené smrti je přitom výjimečná tím, že titul nebyl dosud na českých jevištích inscenovaný.

Politické divadlo je v současnosti velice výrazným fenoménem a stále větší ohlas zaznamenává i v Čechách. Poslední ročník Pražského divadelního festivalu německého jazyka sestával takřka výlučně z inscenací s politickým nábojem. V divadle NoD letos uvedli autorskou inscenaci Kashy Jandáčkové Ve dne v noci pojednávající o teroristických útocích, explicitní politickou výpovědí upoutal počin Studia Hrdinů Herec a truhlář Majer mluví o stavu své domoviny. V divadle DISK nyní můžeme vidět inscenaci Zítra si povíme, již rovněž lze k tomuto proudu přiřadit. Její tvůrci, studenti třetího ročníku režie a dramaturgie Katedry alternativního a loutkového divadla Nina Jacques a Petr Erbes, se však od konkrétní reality spíše odpoutávají a vydávají se cestou větší obecnosti – zabývají se charakterem politické praxe vůbec.

 „Jdou cvičení sloni a cvičení pávi, pár cvičených koní a cvičené krávy. Jdou cvičení švábi a cvičené žáby, jdou cvičení mroži a za nimi s noži jdou cvičení lidé…“ (Karel Kryl: Maškary)

Na ročníkových klauzurách či státních zkouškách FAMU bylo v akademickém roce 2015/2016 prezentováno přes dvě stě autorských filmů, cvičení, audiovizuálních instalací, scénářů a fotografických souborů. Pozvání na klauzury přijalo 16 hostů, kteří je reflektovali ve svých textech. Jaké jsou hlavní inspirační zdroje budoucích filmařů? A která témata a způsoby práce jsou pro ně podstatné? Odpovědi nejen na tyto otázky hledá kniha Klauzury FAMU 2016.

Chtěli jsme ještě. Bouchali jsme vidličkami do stolu, klepali jsme lžícemi o prázdné misky, měli jsme hlad. Chtěli jsme ještě větší virvál, ještě větší brajgl. Otáčeli jsme knoflíkem na televizi, až nás v uších řezal křik naštvaných chlápků. Chtěli jsme ještě víc hudby z rádia, chtěli jsme beaty, chtěli jsme rock. Chtěli jsme mít na vyzáblých rukou svaly. Naše kosti byly jako ptačí, duté a lehké, a my chtěli, aby byly hustší, těžší. Byli jsme šest natahujících se rukou, šest dupajících nohou; byli jsme bratři, kluci, tři malí králové, věčně se dohadující o to, kdo je větší.“ 

…when the rain starts to pour. Parta šesti lidí dovádí ve fontáně. Dnes již kultovní obraz a kultovní píseň. Kdo by neznal Přátele - onu legendární partičku, o jejíchž vztazích, každodenních starostech, ale i radostech života v New Yorku seriál vypráví. Jeho popularita trvá od devadesátých let až dodnes. Proč o tom píši? Poslední absolventská inscenace čtvrtého ročníku KČD nese název Kamarádi. A to není náhoda.

Od roku 2007 probíhá na HAMU projekt pro současný tanec, pantomimu a pohybové divadlo s názvem Nová generace se záměrem reprízovat úspěšná umělecky přínosná představení začínajících choreografů a performerů. (facebook.com/ngenerace). Již pátý ročník mezinárodního Festivalu Nové generace se uskutečnil od 24. 11 do 26. 11. 2016 ve spolupráci se Studiem Alta, avšak své projekty a klauzurní práce, které mohou být propojené do tematického programu, studenti pravidelně představují také v Divadle DISK. V rámci jednoho takového večera se představily tři projekty, kdy použitý žánr, téma nebo děj odkazovaly (i když někdy vzdáleně) ke smrti – taneční film pouze v 2D rozměru v kontrastu s jevištěm a živými interprety, smuteční hostina a vodník jako mrtvý anděl či zabiják. Pro Novou generaci, stejně jako ostatně pro každou, je vyrovnávání se s tímto tématem určitou částí tvůrčí cesty. Vyrovnat se se smrtí totiž může znamenat žít.