Situace kolem zaniklého Činoherního studia v Ústí nad Labem se pomalu mění. Protože podle nás v Hybris tato kauza vypovídá podstatné věci o vztahu divadla a společnosti v dnešní době, požádali jsme o rozhovor dramaturga ústeckého Činoheráku, Vladimíra Čepka.

Jako každý akademický rok i letos představuje časopis Hybris jednu katedru DAMU prostřednictvím série rozhovorů se studenty, absolventy a pedagogy. Po Katedře činoherního divadla, Katedře alternativního a loutkového divadla, Katedře scénografie a Katedře produkce přišla řada na Katedru autorské tvorby a pedagogiky. V první části seriálu jsme si o studiu na KATaP povídali se čtyřmi studenty: Terezou Causidisovou, Maryanou Kozak, Zuzanou Pitterovou a Pavlem Zajíčkem.

I v tomto čísle pokračujeme v sérii rozhovorů zaměřujících se každý rok na jednu katedru DAMU. Letos už jsme zpovídali studenty Katedry produkce a nyní jsme oslovili několik zajímavých absolventů této katedry. Otázky se zaměřují především na obecnou práci divadelního produkčního, spokojenost se studijním systémem a na výhody, které má absolvent této katedry v praxi.

Jeho revírem je počítačová učebna a tempo jeho připojení je vražedné. Jméno Jakuba Kavana zná na půdě DAMU téměř každý, ale přesto je zahalené tajemstvím jedniček a nul. V rozhovoru, který se příznačně odehrával jen po emailu, se dozvíte, kudy vedly kroky správce IT a virtuálního nástěnkáře školy do Karlovy ulice. Kudy vedly kroky správce IT, virtuálního nástěnkáře školy a autora záznamů absolventských představení až do Karlovy ulice? Po kolika letech se odvážil do DISKu, kolik plechovek Semtexu skrývá jeho kancelář a proč je tak trochu "černou ovcí rodiny"? 

Při rozhovoru Doubravka Svobodová ve své nové děkanské židli nesedí, protože její místo za stolem okupuje zlatá fenka Tonka. A je to trošku ironie vzhledem k tomu, že tento rozhovor vznikl právě kvůli děkanskému křeslu.

Jak vlastně produkční fungují v dnešním světě? A jak fungují v rámci projektů DAMU? A jak je to vlastně s tím (ne)slavným taháním se s produkčními o peníze? Letošní akademický rok patří v hybrisových rozhovorech Katedře produkce. Jako první jsme vyzpovídali tři studenty: Davida Gerneše (D, 1. roč. BcA.), Danielu Fialovou (Da, 1. roč. MgA.) a Hanuše Jordana (H, 2. roč. MgA.).

Sophie Proust upoutala pozornost okamžitě. Přišla s obrovským batohem, ze kterého začala vytahovat velké množství tlustých knih a DVD. Až člověk nevěřil, že ji s tím pustili do letadla. Drobná, energická bruneta vedla začátkem dubna na DAMU workshop zaměřený na téma "directing actors". Touto pro blematikou se ostatně zabývá už dlouho - metody režírování herců byly tématem její dizertační práce pod vedením Patrice Pavise a na výzkum tvorby amerických režisérů získala Fullbrightovo stipendium. V USA nakonec strávila celý rok a měla možnost pozorovat při práci Roberta Wilsona. Jakými způsoby lze přistupovat k režii herců pak důkladně rozebrala v knize La direction d´acteur z roku 2006. V současné době přednáší Sophie Proust na univerzitě v Lille a sama rozhodně nesplňuje zkreslený pohled na divadelní teoretičku - není ani nudná, ani nepřístupná, ale naopak, upřímná a otevřená diskuzi, kterou se nebojí sama provokativně vyvolat.

Posledních šest let jste působil ve funkci děkana DAMU a nyní jste se stal rektorem AMU. Přijměte moji gratulaci! S jakým očekáváním jste vstupoval do funkce tehdy a teď?

Minulý díl rubriky dialogů obohatil naši letošní diskuzi na téma Tajemství divadelního prostoru o pohled absolventů oboru scénografie na DAMU. Ti jednak pozitivně zhodnotili svá studia na škole, a jednak detailně popsali své zkušenosti z praxe. Soustředili se přitom především na specifika samotné tvorby a na klíčové postavení scénografie u zrodu inscenačního tvaru.

Studovat, nebo nestudovat v cizině? Takřka hamletovská otázka, kterou si možná řada studentů občas položí. Navíc v závěsu za ní se hned přidává další otázka: A jakou školu zvolit? Měla jsem možnost studovat pět měsíců na londýnské Rose Bruford College (RBC), o které uvažuje i řada našich studentů. Nyní z této školy přijeli studenti sem, na DAMU. Dovolila jsem si položit několik otázek svým bývalým spolužákům z programu European Theatre Arts (ETA), kteří v rámci svého studia v Londýně musí strávit letní semestr na jedné z evropských škol. Děkuji tímto Jamesi Newtonovi, Rhiannon Thorntonové, Tomu Fletcherovi, Claire Campbellové a Hannah Robertsové.

Jak jsme již avizovali v minulém čísle našeho časopisu, v letošní rubrice Dialogy se chceme zabývat problematikou scénografických disciplín. Předešlé tematizované diskuze se zabývaly režií, dramaturgií a herectvím; a právě scénografie je pro nás další dílčí složkou, která se na výsledku inscenace zásadně podílí. V minulém čísle jste si mohli přečíst názory současných studentů scénografických oborů na DAMU. Nyní jsme anketní otázky kladli nedávným absolventům.

Loňská rubrika Dialogů se věnovala výhradně herectví a jeho výuce na DAMU. Letos bychom se chtěli zaměřit na tvorbu studentů scénografie a pevně věříme, že se znovu objeví podnětná témata k diskusi. Otázky, které jsme pro tento rok sestavili, se pokoušejí zmapovat především tři okruhy – způsob a metodiku výuky na DAMU včetně rozdílů, které jsou dány zaměřením na činoherní a alternativní divadlo, dále samotnou tvorbu scénografů, a v neposlední řadě přesah scénografie do jiných uměleckých odvětví. Přitom právě tento v posledku zmíněný přesah scénografie bývá často i předmětem mnohých sporů o hranicích scénografie jako divadelního oboru. Jak tuto problematiku vnímají sami tvůrci?

V tomto čísle uveřejňujeme anketu se studenty DAMU z Katedry scénografie a z Katedry alternativního a loutkového divadla – oboru scénografie. Příště bychom se rádi obrátili na absolventy těchto kateder a v posledním čísle školního roku chceme oslovit pedagogy.

Jean-Pierre Han patří k předním francouzským kritikům, působí jako šéfredaktor divadelního časopisu Friction, časopisu Lettres françaises a také se soustavně věnuje pedagogické činnosti - vede například kritický seminář na Sorbonně, přednáší v uměleckých institucích a jako viceprezident Mezinárodní organizace divadelních kritiků pořádá v rámci divadelních festivalů workshopy pro mladé kritiky z celého světa. Na konci října se o své zkušenosti podělil i s posluchači divadelní teorie a kritiky na DAMU. „Doufám, že děláte ještě něco jiného. Divadelní kritici to totiž dneska nemají vůbec lehké,“ sdělil mi důvěrně, ještě než jsem pustila mikrofon. Je vidět, že se svému oboru věnuje již skutečně dlouho.

Na konci předešlé divadelní sezóny uvedlo Divadlo LETÍ ve spolupráci se Švandovým divadlem jedno ze svých dalších scénických čtení. Konalo se tak v rámci cyklu 8v8, jehož prostřednictvím se můžeme opakovaně seznamovat s novými divadelními hrami, ať už autorů zahraničních či tuzemských. V tomto případě jsme měli možnost se seznámit s novinkou předního současného ruského dramatika Ivana Vyrypajeva. Jeho text Iluze nastudoval spolu se studenty 4. ročníku herectví Katedry činoherního divadla pražské DAMU ruský režisér a současně i umělecký šéf Novosibirského městského činoherního divadla Sergej Nikolajevič Afanasjev. Scénická skica, kterou uvedli 30. května ve Švandově divadle, byla výsledkem několikadenního workshopu, během kterého měl režisér studenty seznámit s tím, jak on sám hereckou metodou S. K. Stanislavského, praktikuje se svými studenty. Rozhovor vznikl vzápětí po představení.

Letošní rubriku Dialogy, ve které jsme se věnovali problematice herectví, zakončujeme anketními otázkami kla - denými režisérům letošních absolventských inscenací. Otázky většinou vyplývají z odpovědí studentů herectví, které jste si mohli přečíst v předchozích dvou číslech na - šeho časopisu. Režisérům za jejich odpovědi děkujeme!

Její občanské jméno je Markéta Kočvarová, ale lidi z profese ji znají spíše jako Markétu Schartovou. Příjmení převzala od svého nevlastního otce Scharta, který byl zkušený divadelník. Šestnáct let byla v angažmá ve Středočeském loutkovém divadle na Kladně, dvacet let působila v Naivním divadle v Liberci nejdřív jako herečka, posléze jako režisérka a umělecká šéfka. Od roku 1990 vyučuje na katedře alternativního a loutkového divadla hereckou a inscenační tvorbu, přičemž v letech 1992 - 2000 byla studijní proděkankou a v letech 2001 - 2006 děkankou DAMU. 

Je vedoucím letošního absolventského ročníku Katedry činoherního divadla pražské DAMU. Během svých studií režie na DAMU založil společně se svými spolužá- ky Divadelní sdružení CD 94, jež od roku 1994 – 2002 působilo na prknech Divadla v Celetné. Mimo to byl v angažmá v Severomoravském divadle v Šumperku, Moravském divadle v Olomouci a pražském Divadle Na zábradlí. Novou etapu svého života zahájil v roce 1999 vítězstvím v konkurzu na obsazení místa ředitele a uměleckého vedení Švandova divadla. Toho se zú- častnil společně s režisérem Michalem Langem, jenž se stal uměleckým šéfem divadla. I přes vedení divadla a učení na DAMU zvládá aktivně režírovat (například v prosinci loňského roku měla ve Švandově divadle premiéru dánská komedie Řemeslníci).  

Letošní rubrika Dialogů patří výhradně problematice herecké tvorby. Po předešlých tematizovaných diskuzích, věnujících se režii a dramaturgii, se jedná o poměrně logický krok. Přesto je pochopitelně naším záměrem víc než pouze kvalitní dramaturgie časopisu (abychom toho slova hned použili floskulovitě). Rádi bychom, jak už jsme avizovali v minulém čísle, otevřeli diskuzi a nabídli čtenářům různé úhly pohledu na hereckou tvorbu nové generace. Po Katedře alternativního a loutkového divadla DAMU vám tedy předkládáme odpovědi herců z činoherní katedry, kterým za ně tímto děkujeme.

Loňská ambiciózně pojatá tematizovaná diskuse se po-koušela obhájit postavení největšího divadelního outsidera – dramaturgie. Letos přichází časopis Hybris s neméně důležitou problematikou, s herectvím.

V tomto čísle jsme oslovili absolvující herce Katedry alternativního a loutkového divadla. Naším cílem bylo přiblížit zdroje jejich tvorby, zjistit, jakým způsobem pracují na zkouškách, v čem se jejich přístupy liší a jestli je pro ně opravdu herectví pouze exhibicionistickou manýrou, ze které jsou často osočovaní. Chtěli bychom otevřít diskusi nad spoluprácí jednotlivých divadelních komponentů, nad smyslem hereckých metod, ale hlavně nad možnostmi hereckého projevu v současné medializované společnosti. Samozřejmě budeme rádi, pokud se třeba i Vy do naší rozpravy zapojíte na webu časopisu.